Horní podnikání a podnikatelé
popis lokality
Horní podnikání a podnikatelé
Základem hor byli horníci, tj. majitelé či nájemci dolů a důlních podílů. Byli usazení v Jihlavě nebo žili v jiných městech, avšak mohli jimi být i osoby duchovní. Právní postavení horníků bylo shodné s postavením měšťanů v městském útvaru. Podobný princip známe ostatně např. v privilegiu města Goslar v Harzu z roku 1219, kde horníci, hutníci a uhlíři (montani et silvani) byli vybaveni zvláštními právy a v podstatě rovni měšťanům. Důlní podnikatelé na Starých Horách, ale i na jiných podnicích v okolí, byli od počátků města zároveň plnoprávnými jihlavskými měšťany. Horníci náleželi ke skupině tzv. prvotních těžařů – kverků (z něm. e. Gewerke – důlní podnikatelé). Od nich si pronajímali části dolů jako druhotní těžaři manuálně pracující lénhavíři, t.j. držitelé druhotné propůjčky (z něm. r. Lehenhäuer – nájemný těžař; e. Lehenschaft – lénšaft, nájem dolu). O existenci lénšaftu hovoří již listina B jihlavského horního práva.
Ačkoliv písemné prameny nejsou pro nejstarší období jihlavského stříbrorudného hornictví příliš sdílné, přeci jen se lze zmínit o řadě osob v důlním podnikání. Důvodně můžeme předpokládat, že mezi prvotní těžaře, tj. držitele propůjček, patřily osobnosti z řad patriciátu ve 13. století, které známe jinak jako mincmistry. Takovými jsou dle listiny z 2. listopadu 1258 např. Eberhard, Dietmar Freyberg, Jindřich Pták a nebo Jindřich Kruceburgensis z Fuldy. V 70. letech pak známe také dědičné nájemce jihlavské mincovny, kterými jsou Jaroš, Hartmund a Eberhard a u kterých je propojení s důlními podniky na Jihlavsku rovněž velmi pravděpodobné. Stejně tak lze důvodně předpokládat podíl na důlním podnikání u horních úředníků v Jihlavě. Těmi byli dle listiny z 23. října 1272 královští urburéři Hanmann, Ludmann a Helvik. Propůjčují v ní štolu Aychornberch Verneru Lotingovi a také želivskému opatu Marsiliovi. Na samém počátku lucemburské éry v roce 1315 známe v souvislosti s odvodňováním dolů u Starých Hor těžaře jménem Konrád z Kamene (Conratus de Lapide) a Luso z Krásné Hory (Luso de pulchro Monte). V předhusitském období jsou roku 1413 na novém nálomu v Cechu uváděni Kunz Messerer, Vörndel Becker a jejich spolutěžaři.
V jagellonském a předbělohorském habsburském období známe řadu jmen důlních podnikatelů, kteří požádali o propůjčky měr, štol a jam. Roku 1517 přijali náleznou jámu na Cechu s dědičnou štolou a všemi horními právy Johann Hunter, Jacob Lidl a tavič Hans Wagner, přičemž Hunter a Lidl měli v držení společně jednu polovinu podniku a Wagner polovinu druhou. Roku 1518 převzal na blíže neurčené jámě proti starohorským dolům dvě míry Hans Wagner. Další míru převzal Vincenc Schlegl a Johannes Marci. Roku 1528 (22. prosince o 21. hodině) požádali Veit Beter a Jerg Prauneisen (snad příbuzný a předek Samuela Prauneisena) městskou radu jménem královým o propůjčení dědičné štoly a měr na žíle, kterou přijal Partl von Trauten. Roku 1541 16. dubna ve 20 hodin požádal Mathes Balbierer jménem královým o propůjčku nálezné jámy měr na nově nakutané části ložiska v Pístově. Roku 1547 získal propůjčku nálezné jámy na dědičné štole s mírami na nové žíle u Starých Hor Andree Dorffe. Roku 1562 převzali za Pístovem náleznou jámu s mírami a dědičnou štolu Wilhem Reus a Peter Natsch.-
autor
Hrubý
