Lazebnická č. 1, fara, Jihlava
ulice
Lazebnická 1/54
charakteristika
Rozlehlá, patrová a z větší části podsklepená budova na půdorysu protáhlého písmene L tvoří jižní frontu náměstí. Od sousedního domu v Lazebnické ulici je oddělena soutkou. Objekt vznikl spojením dvou goticko-renesačních měšťanských domů, a to štítově orientovaného domu v přední části na straně Lazebnické ulice (část A) a okapově orientovaného domu v zadní části na straně Jakubského náměstí (část B).
-
území
Jihlava
majitelé
Římskokatolická fara.-
současný stav
Římskokatolická fara se nachází na nároží Lazebnické ulice při ústí do Jakubského náměstí. Prostranství náměstí je bývalým hřbitovem u městského farního kostela sv. Jakuba.
-
stavební vývoj
Podle rekonstrukce historické zástavby v okolí kostela v první polovině 15. století se fara údajně nacházela v místě domu v jižní frontě náměstí. Lokalizace fary v 16. a 17. století není jasná. Stejně tak nejsou známé okolnosti, za jakých se oba měšťanské domy na nároží Lazebnické ulice staly majetkem fary. Dnešní objekt fary užíval svatojakubský farář prokazatelně až na počátku 18. století.
Historický vývoj zástavby je značně složitý. Parcela štítově orientovaného předního domu (část A) vznikla pravděpodobně spojením dvou starých úzkých městišť, na nichž mohly stát dva domy s obvyklou hloubkově orientovanou dispozicí s průjezdy. Z této nejstarší vrstvy zástavby, datovatelné do 13. století, pochází hluboký sklep pod obytným křídlem předního domu. Sklep s archaickou kamennou klenbou zděnou na bednění byl součástí přinejmenším dvoupodlažního centrálního útvaru, který tvořil zděný díl jinak nepodsklepeného dřevohliněného domu. Jednalo se o typ domu s kamenným jádrem, tzv. kamenate. Po sloučení městišť snad po požáru města v roce 1353 byl na široké parcele vystavěn zděný, asi patrový měšťanský dům s podsklepeným obytným traktem na severní straně parcely, jehož dvorní křídlo bylo prodlouženo a napojeno na zadní okapový dům. Na jižní straně dispozice předního domu byl zprvu zastropený a teprve následně zaklenutý průjezd. Ve třetí čtvrtině 16. století asi současně s klenbou průjezdu vznikly v přízemí předního domu dvě klenuté světnice. Před třicetiletou válkou bylo nad klenbou průjezdu vytvořeno plochostropé sýpkové polopatro, které bylo kolem roku 1657 dále upravováno. Podle dendrochronologického datování dřevěných konstrukcí byly nejspíše kolem roku 1714 – 1715 za faráře Ondřeje Ghena oba domy definitivně spojeny a sceleny jednotnou fasádou. Přízemí zadního domu okapové orientace sloužilo dále spíše k hospodářským účelům.
-
obrazy
-
autor
Borský